Kdybych měl ve zkratce charakterizovat toto vápencové pohoří, napadlo by mě: nejbližší, nejpohodlnější a nejkvětnatější. 70 km od Vídně, z města Puchberg vás vyveze ozubnicová železnice za 40 minut o 1200m výše do 1800m.n.m., a hned u stanice začiná neskutečná koncentrace krásných horských rostlin.My jsme se zdrželi poměrně krátce, ale dá se i udělat pěkný špacír na kopec Schneeberg, který o pár metrů převyšuje 2000m.
Další pohoří, které jsem si vybral ke krátkému výletu byl Hochswab, patří opět do východních vápencových Alp a je podobně bohatý jako Totes Gebirge, nicméně jsem tu našel pár druhů, které jsem na Totes Gebirge nepotkal.
Album věnované několika druhům Hymenopter neboli blanokřídlých. Prvním je zlatěnka plamenná, Chrysis fulgida, druhým druhem je zlatěnka zlatozelená, Chrysis viridula. Oba druhy patří k těm běžnějším a setkat se s nimi můžeme na vhodných osluněných zdech.
Tak ještě před odjezden jsem si časně ráno vyšel na Lawinenstein a nafotil pár kytek z blízkosti zbytků sněhu, kde kvetly ještě i dřípatky a pryskyřníky alpské.
Zatímco minulý den pršelo, na dnešek slibovala předpověď přeci jen trošku lepší počasí, a tak jsem vyrazil na nedaleký kopec Traweng. No, dalo si to na čas, takže na vrcholku bylo ještě tak oblačno, že na nějaké rozhlížení nebylo pomyšlení, jen na chvilku jsem viděl kousek pod sebe a na nejbližší skalky...Radost mi to ale nezkalilo, neboť hlavním tématem této výpravy byla vzácná orchidej temnohlávek arcivévodský, Nigritella archiducis-joannis, kterou se nám podařilo nalézt, ačkoli některé letošní zprávy již hovořily o tom, že už jsou letos odkvetlé.Naštěstí se tato informace nepotvrdila a čekalo nás několik rostlin v optimálním stavu. Při návratu se již skutečně začalo rozjasňovat, a tak nechybí pár fotek Tauplitzalmu s rozkvetlými rododendrony a navečer jsem si ještě vyšlápl kousek na kopec Lawinenstein kvůli výhledům...
Tak opět předkládám pár kytek, tentokrát z Rakouska z pohoří Totes Gebirge, v němž se nachází horské louky Tauplitzalm. V tomto albu chybí fotky krajiny, protože už od rána drobně pršelo a hory byly zahaleny mraky. Chvíli jsem váhal zda do deště vůbec vyrazit, ale pak mi to nedalo...Květena se mi líbila, a tak to nakonec skončilo tím, že fotoaparátu přestal fungovat křížový ovladač, ale to už jsem měl za sebou šest hodin procházky a promočen jsem byl i já. Fotoaparát jsem po příchodu na chatu zbavil baterie, otevřel blesk i všechny kryty a doufal, že se po vyschnutí opět umoudří.Ráno jsem ho trošku s obavami zapnul, zase šlapal jako hodinky.
Tak jsem na něj konečně narazil. Již několik let jsem se snažil na Švařci potkat chrobáka vrubounovitého, a letos mi štěstí přálo. První co jsem zahlédl, byla koulející se kulička trusu, která upoutala můj pohled, ale to už jsem tušil, že chrobák je blízko. Několik minut jsem pak mohl sledovat jeho silácké výkony, při kterých vynikly jeho jaksi v nepoměru vyvinuté zadní nohy.Při prohlížení fotek jsem si také uvědomil, jak příznačné vědecké jméno dostal, Sisyphus schaefferi, opravdu připomíná pověstného antického siláka, jenž se neustále lopotí s tím svým šutrem, na rozdíl od něho má však přeci jen jeho úsilí šťastný konec. Kulička skončí ve vyhrabané noře, kde si na ní pochutná potěr příští generace. Patří mezi druhy chráněné v kategorii ohrožený. Spolu s ním jsem vyfotil ještě pár dalších tvorů, které zaujali mou zvědavost.
Setkání s tímto ptákem mě vždy naplní těžko vysvětlitelným pocitem radosti a obdivem, seděl jsem a zíral, ani jsem nedutal.Foceno teleobjektivem, daleko od hnízdních nor, abych nerušil...
Název jako z nějaké řecké báje či legendy přináší dva klenoty přírody. Herminium monorchis, toříček jednohlízný, je drobná a nenápadná orchidejka, Parnassius apollo je moc pěkný motýl z čeledi otakárkovitých, kterého my Češi nazýváme jasoň červenooký. Obojí jsem obdivoval na Slovensku, jasoně v Bílých Karpatech, toříček na Malé Fatře. A k tomu pár dalších objektů, které se mi také líbily.
a tak i toto album je pomyslnou tečkou za putováním po regionu Epirus v severním Řecku, zaměřeném hlavně na orchideje, ale nejen na ně...už jen pár foteček, nastoupit do auta, a vyrazit. Před námi dlouhá cesta.
V dnešním albu je také pár obrázků z návštěvy kaňonu Gorge Vikos, který je nejhlubším kaňonem v Evropě. Předpokládá-li někdo, že obloha v Řecku je stále šmolkově modrá, toto album ho z tohoto názoru může vyvést, bylo mlhavě a zataženo, tudíž fotky ne moc koukavé, nicméně zážitek parádní.
Opět další den strávený objížděním lokalit orchidejí, jedná se o lokality v těsné blízkosti silnic, vše se to odehrává v regionu Epirus, pohoří Severní Pindus.
Naše první krátké botanizování v Řecku se odehrálo v této turisticky atraktivní destinaci, názvy kytek budu postupně doplňovat, neboť mi určování přeci jen dělá poněkud obtíže...
Komentáře