...tak, jak je Pán Bůh stvořil, některé zardělé, jiné roztančené, prosvítající, i baculky, občas se i slzičky objeví.

tak samozřejmě, že ne, focení v dešti, při projíždění okolí Vírské přehrady mi učarovali úzké klikaté silničky, které se vinou po okolních kopcích a spojují místní vesničky, a i když jemně, ale hustě a vytrvale poprchalo, neodolal jsem a udělal pár cvaků.A i když jsem byl úplně zticha, vevnitř kdesi mi bylo do zpěvu nad tou pěknou krajinou...

Protože v okolí mého bydliště se v lesích projevilo letošní sucho, musel jsem za houbičkami vyrazit na lokality, které si se suchem přeci jen poradí trochu lépe. Vybral jsem si rašelinné louky v okolí Kameniček, Radostína a Hluboké ve Žďárských vrších. Pár hub jsem nafotil i nedaleko Boru u Skutče.

Při mé další návštěvě mé oblíbené lokality jsem již z dálky viděl dva chlapíky, jak se k něčemu sklánějí a nad něčím diskutují. A protože nenechávám zvědavost jako výsadní vlastnost ženskejm, dohnal jsem je a zdvořile se optal, čímže se to zabývají. A tak jsem potkal J. Burela, vynikajícího českého mykologa a odborníka na hnojníky, se kterým jsem zmíněnou lokalitu obešel a jemuž vděčím za to, že u dnešního alba bude u většiny hub i jméno.

Znovunavštívení lokality tohoto vzácného hořečku v Jizerských horách a potvrzení jeho výskytu, opět tak trošku opožděné, neboť ty nejkrásnější rostlinky jsme již nalezli odkvetlé. V každém případě je pozitivní, že se populace nezmenšuje a že přežila i letošní, z vláhového hlediska hodně problematický rok, neboť dle hospodského, i v Jizerkách bylo letos sucho.

Za tímto pěkným druhem hořečku jsme se vypravili do Malé Fatry v okolí Kriváně. I když jsou všechny druhy hořečků u nás vzácné a v nějaké kategorii i ohrožené, na Slovensku je tento druh zařazen mezi méně dotčené druhy, a opravdu to byla v tomto období na Kriváni nejčastější kvetoucí rostlina v dosti velkém množství.Trochu mě překvapily stále ještě kvetoucí dryádky, velkou radost jsem měl z hvozdíku lesklého, což je západokarpatský endemit, pro mě nový druh, nicméně rostlinka je to tam také velmi hojná. A posledním překvapením byla jedna kvetoucí rostlinka dřípatky karpatské, kterou jsme nalezli pod kosodřevinou. Tož, pěkný výlet to byl...

Nachází se v Orlických horách a hlavním druhem je, jak už název napovídá, kriticky ohrožený hořeček mnohotvarý český.

Pár detailů ze dvou krátkých výletů do Jeseníků

Tento krásný endemický druh se nachází v NPP Kleneč, na dohled od symbolu české krajiny, hory Řípu. Nalezl jsem tam i jeho křížence s hvozdíkem kartouzkem, Dianthus x lucae.

Tato pěkná hubka roste na dřevě a šiškách ponořených v čisté vodě. A k tomu pár dalších hubek, opravdu jen pár, u nás to letos zatím neroste.

Mordovka sivá, nebo také dle staršího názvu záraza sivá, je druhem, který se u nás vyskytuje pouze na několika lokalitách v pahorkatinách v okolí Brna, v tomto albu je focena na pouzdřanské stepi.

Pár pavouků z mé další oblíbené lokality, kopce Květnice nad městem Tišnov.

Pár brouků, co jsem potkal při procházení moravskou Saharou...

Strošek pomněnkový je bratr strošku, kterého jsem představil v minulém albu. Oba druhy se dají nejlépe rozeznat dle plodů, tvrdky, jak se plody nazývají, mají řady osténků s háčky na konci. U strošku polopásého jsou tyto osténky u báze srostlé a tvoří zřetelný val, u tohoto, tedy pomněnkového, jsou háčky samostatné už od báze. Musíme prohlédnout více plodů dobře vyvinutých, protože u špatně vyvinutých plodů strošku polopásého ty srůsty nemusí být patrné. Spolu se stroškem jsem do tohoto alba zařadil další pomněnkoid, prlinu rolní.

Strošek polopásý je dalším pomněnkoidem, který se mi podařilo dohonit.Jedná se o rostlinu vzácnou, kriticky ohroženou, vyskytující se na nemnoha místech u nás. Já ho fotil v PR Údolí Oslavy a Chvojnice. Tento strošek má ještě dvojníka, strošek pomněnkový se dá odlišit dle plodů, je také hojnější a tudíž zařazen do kategorie ohrožení C3.

Mochna skalní, Potentilla rupestris je vzácný druh, řazený mezi kriticky ohrožené, má jen několik lokalit ve středních a severozápadních Čechách a na střední a jižní Moravě, já ji fotil u Baldovce, což je obec mezi Vyškovem a Boskovicemi.

Tato přírodní památka se nachází nedaleko Svojanova u obce Jobova Lhota a oplývá bohatou florou i faunou vázanou na květnaté louky, toto je jen ochutnávka ze dvou krátkých zastavení...

Kdybych měl ve zkratce charakterizovat toto vápencové pohoří, napadlo by mě: nejbližší, nejpohodlnější a nejkvětnatější. 70 km od Vídně, z města Puchberg vás vyveze ozubnicová železnice za 40 minut o 1200m výše do 1800m.n.m., a hned u stanice začiná neskutečná koncentrace krásných horských rostlin.My jsme se zdrželi poměrně krátce, ale dá se i udělat pěkný špacír na kopec Schneeberg, který o pár metrů převyšuje 2000m.

Další pohoří, které jsem si vybral ke krátkému výletu byl Hochswab, patří opět do východních vápencových Alp a je podobně bohatý jako Totes Gebirge, nicméně jsem tu našel pár druhů, které jsem na Totes Gebirge nepotkal.