Oblíbené

1 177 oblíbených alb 109 oblíbenců

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

tommy-harold
Dle Checklistu Danihelkova dlí v ČR na 40 nejrůznějších jetelů. Silně ohrožený jetel kaštanový (Trifolium spadiceum) jsme již kdys šmírovali. Jetel žíhaný (Trifolium striatum) je ohrožen dokonce kriticky. Kdo by to do té pícniny řekl. Spolu s ním za kriticky ohrožený považujeme jetel malokvětý (Trifolium retusum). Ten nalezneme výlučně na nejjižnější jižní Moravě. A jetel otevřený (Trifolium patens). Jetelíček otevřený je dítkem problémovým. Poslední zmínka seriózní je z roku 1966. Otázkou jest, zdali je relativně hojný však přehlížený, kterak mínil Hendrych Radovan v článku Remark on the Species Trifolium Patens v časopise Preslia v daném roce publikovaném, či zdali tento stal se kytím vyhynulým.
Jetel žíhaný v Praze možno spatřiti na dvou lokalitách. PP Vizerka. PP Vizerka pravděpodobně zřízena byla za účelem studia sukcesních procesů. Netouží-li botanik po hrdinském skonu na poli cti a slávy v boji s ostružiníkem, nechť leze jinam. Možností druhou je PP Baba. Na území vlastního ZCHÚ jej hledati budeme marně. Ač plán péče tvrdí opak. Relativně početnou populaci jetel žíhaného naleznemež po levé straně komunikace nezpevněné, začínající ihned za Pensionem Paťanka a vedoucí ke zdejší vinici. Jetel žíhaný je poťouchlé stvoření. Ať botanický dobrodruh z četných ran krvácející po soubojích s florou náletovou či lenoch nechající se dovézt prakticky až k lokalitě jeho tramvají, oba nacházejí jej pravidelně beznadějně odkvetlý. Aspoň se v příštím roce nebudeme nudit. Napočtvrté všeho dobrého;-)
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • minulou středu
  • 21 zobrazení
  • 3
  • 22
sonriente
Letošní jaro vypadá na kytičky příznivě, tak jsme si v květnu vyšplhali na Lovoš, jeden z vrcholů Českého středohoří. A nejen kytičky ale i výhledy jsou parádní :-)
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
56 komentářů
  • 12.5.2019
  • 45 zobrazení
  • 12
  • 5656
proteus
rychlý výpad při návratu ze služební cesty na střední Moravu přinesl oživení kukaček (zas po několika letech), nový druh chmerku a pár obyčejných plevelů cvaklých jen tak pro radost
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • jaro
  • 15 zobrazení
  • 3
  • 77
jaroslavburda
Pavouk běžník (Xysticus sp.) z čeledi Thomisidae - běžníkovití, na mě vykouknul na zahradě v práci. Samička, sedící na svém kokonu pod květem chrastavce rolního, se nenechala fotografováním rušit a dál střežila svou snůšku. Běžníkovití jsou zajímaví pavouci hned z několika důvodů:

1) Zajímavý způsob lovu - Běžnící netvoří klasické pavučinové sítě, ale na oběť (většinou několika násobně větší denní i noční motýli, včely či pestřenky) číhají pod květem, odkud bleskurychle vyrážejí za kořistí. Na květ usednuvší hmyz, běžník ve zlomku vteřiny zachytí klepítky bezprostředně za hlavou, čímž např. včele zcela znemožní použití žihadla k sebeobraně. Povšimněte si prvních dvou párů nohou, které jsou mohutné a výrazně dlouhé - slouží k zachycení kořisti (zadními, kratšími nohami se pavouk přidržuje podkladu). A na co tedy běžníkovití používají pavučinová vlákna? Z vláken samice zhotovují kokony, kdežto samci (rodu Xysticus) několika vlákny symbolicky svazují partnerku před kopulací.

2) Barevná (ne)stálost - Na kořist běžníci číhají většinou na květech, kterým částečně přizpůsobují svou barvu. Tento fascinující proces se uskutečňuje na základě přesunu tělesných pigmentů hlouběji do těla. Barevné proměny, která je řízena zrakem běžníka, je schopná jenom samice, přičemž tento proces trvá několik dní, než je zcela dokončen.

Na druhém snímku je roztomilá skákavka obecná (Evarcha falcata), která mě pozorovala svými typicky velkými, hypnotizujícími kukadly. Hnědobéžová skákavka pochází z louky v Kořenově.

Jablonec nad Nisou / Kořenov, louka
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér
Mapovací čtverec: 5257 / 5258

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 29.5.2019
  • 15 zobrazení
  • 2
  • 22
jaroslavburda
Mononychus punctumalbum - Drobný, 3,5-5,2 mm velký brouk z čeledi nosatcovitých (Curculionidae). Převážně šedočerný, ze spodní strany s tmavě žlutými šupinkami. Mononychus punctumalbum se živí převážně kosatcem žlutým (Iris pseudacorus), ale může žít i na dalších druzích kosatců (u rodičů na zahradě hojně i na fialovém) původních i zplanělých. Vzácně se vyskytuje i na sušších biotopech, vyhledává však především mokřady, břehy vod a podmáčené louky (všude však s výskytem kosatců). Jedince jsem našel také na žlutém pryskyřníku.

Zajímavost: při vyrušení či manipulaci, se brouk "sbalí" do tvaru oválu, složí nohy pod sebe, zatáhne hlavu a k tělu přimkne i dlouhý nos - viz fotografie. Na dotek je povrch brouka výrazně tvrdý a připomíná takřka odolnou pecku. Chceme-li brouka z živné rostliny odejmout, ihned se sbalí a spadne.

Pokud máte na zahradě kosatce, schválně se po těchto roztomilých trpaslících podívejte.

Jablonec nad Nisou, zahrada, kosatec
Mapovací čtverec: 5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 28.5.2019
  • 9 zobrazení
  • 2
  • 22
jaroslavburda
Kousavec korový (Rhagium inquisitor) - Hned několik exemplářů tohoto tesaříka jsem objevil za slunečného dne na vytěženém, smrkovém dříví, v Martinském údolí. Nedávno jsem zde prezentoval kousavce dvoupáskovaného (Rhagium bifasciatum), ze stejného rodu je i kousavec korový nebo-li také tesařík korový. V přírodě se vyskytuje od dubna do července, nejčastěji za plného slunce. Brouk s denní i večerní aktivitou. Živnými rostlinami jsou všechny druhy jehličnatých stromů s dostatečně silnou kůrou (smrk, borovice, jedle, modřín, borovice douglaska) a vzácně i listnaté stromy.

Zajímavým zjištěním pro mě byl fakt, že kousavec korový byl v roce 1873 v knize Brouci popsán hned dvakrát. Jednou jako kousavec lapavý (Rhagium indagator) a podruhé jako kousavec pátravý (Rhagium inquisitor). Ačkoliv dnes jde o pojmenování jednoho brouka - kousavce korového, i když má celou řadu dalších synonym. Budu se držet aktuálního jména dle biolibu. O kousavci korovém v roce 1873 prof. Josef Klika uvádí: "Kousavec lapavý - 7"; černý, s velmi jemnými šedými chloupky; hlava a štít mají po obou stranách holou, černou skvrnu podélnou; krovky roztroušeně tečkované a nepravidelně příčně vráskovité, bledě žlutohnědé, hustou bělavou plstí pokryté, s 2 více méně pravidelnými, holými, černými páskami příčnými a 3 vypuklými proužkami. V jehličnatých lesích všude hojný; u Prahy ve skladištích dříví." / "Kousavec pátravý - 7-91" ; černý, kovově lesklý, nahoře sporými popelavými, dole šedožlutými chlupy posázený; za každým okem jest veliká, holá černá skvrna; kořen tykadel opatřen malým červeným kloubkem; krovky vráskovitě tečkované s 3 v předu i v zadu zkrácenými proužkami a 2 žlutými, sobě sblíženými páskami příčnými, jež jsou na postranním pokraji velikou tmavou skvrnou od sebe odděleny. V lesích všude hojný, zvláště na bucích."

Víceméně totožně se o kousavci korovém zmiňuje i profesor František Dlouhý (1898). V novějších knihách, například Doc. RNDr. Jiří Zahradní, CSc. (2015) o Rhagium inqisitor píše: "Značná variabilita zbarvení je způsobena kombinací světlých a tmavých skvrn na krovkách. Je to tesařík jehličnatého, hlavně však smrkového lesa od nížin až do hor. Ve Švýcarsku například žije i výše než 2000 metrů. Brouci se vyskytují už velmi brzy na jaře, za hezkých dnů dubna opouštějí útulek, v němž přezimovali. Pak se objevují celé léto. Mají večerní aktivitu, usedají na pařezy i na poražené stromy. Při nebezpečí zaujímají výstražné postavení. Tehdy zvednou přední část těla s tykadly namířenými kupředu. Čas od času se ukáží i na květech, ale zdá se, že je příliš nevyhledávají."

Ve Slámovi - Tesaříkovití - Cerambycidae České republiky a Slovenské republiky (1998) se mimojiného dočteme o zajímavém vývojovém cyklu, který je až dvouletý: "Samička klade vajíčka do dříví, které před nedávnem uhynulo, nebo bylo pokáceno. Zřídka klade do stejného dřeva ještě příštím rokem. Larvy vyžírají poměrně široké ploché chodby mezi kůrou a dřevem. Před zakuklením si larva vyhlodá plochou komůrku a obloží ji typickým věnečkem třísek vykousaných ze dřeva. Vývoj obvykle dvouletý. Poprvé zimují larvy, které se na konci dalšího léta zakuklí a druhou zimu přezimují již imága. Rhagium inquisitor je jedním z prvých jarních brouků, který po několika teplých jarních dnech si prokouše výletový otvor, kterým vyleze ven."

Zajímavost: Rhagium z řeckého rhagoo - trhám (rozkusuji).

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, metrové dříví
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 27.5.2019
  • 8 zobrazení
  • 2
  • 11
jarda194
Album z výletu do obce Neratov v Orlických horách. Obec je známá zejména barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který byl krásně zrekonstruován a je známý netradiční prosklenou střechou.
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
jaroslavburda
Kousavec dvoupáskovaný (Rhagium bifasciatum) - Mezi mé suverénně nejoblíbenější tesaříky patří rod rhagium nebo-li kousavci; tesaříci s kratšími tykadly a specifickým tvarem hlavy. O to větší radost jsem měl z nálezu hned několika kousavců dvoupáskovaných na složeném smrkovém dříví. Na stejném místě jsem zaznamenal i kousavce korové (rhagium inquisitor) a také například klikorohy borové (Hylobius abietis). Kousavec dvoupáskovaný se v ČR vyskytuje zejména v podhorských a horských oblastech, kde je hojným zástupcem tesaříkovitých. Samičky kladou vajíčka na smrk, jedli a borovici, ale i na jiné stromy, nejsou výjimkou ani listnaté dřeviny. Vývoj trvá dva roky, druhou zimu již přezimují imaga (dospělí brouci), která na jaře opouštějí dřevo.

V knize z roku 1873 (!), kterou mám taktéž ve své entomologické sbírce, profesor Josef Klika uvádí o kousavcích, potažmo kousavci dvoupáskovaném, následující: "Tykadla 11členná, niťovitá, z délí polovice těla s 3. a 4. článkem téměř stejně dlouhým a 1. mnohem delším než 3.; hořejší čelisti ostře špičaté; hlava za očima prodloužená a v krk zúžená; oči celokrajné neb velmi málo vykrojené; štít na vrchu bez hrbolův, po obou stranách uprostřed špičatým ostnem ozbrojený; krovky ku konci zúžené, na hřbetě plochatě vyklenuté; zadní stehna téměř až ku konci krovek sahající, na konci poněkud ztlustlá; drápky jednoduché. Na poraženém dříví. Rhagium bifasciatum - kousavec dvoupáskový, 7-9"; černý, s velmi jemnými, šedými chloupky; krovky vráskovitě tečkované, velmi spoře chloupky posázené, téměř holé, po stranách a na konci červenohnědé, každá s 3-4 jemnými vypuklými proužkami a 2 šikmými od postranního pokraje ke švu na zad sbíhajícími žlutými skvrnami. V hornatých kajnách v lesích hojný."

V knize Brouci (1898) c.k. profesora Františka Dlouhého, se o Rhagium bifasciatum píše ještě jako o kousavci černopásém (brouci mají mnohdy rozdílné názvy). Nechybí krásná kresba na přehledové tabuli. "15-20 mm. Černý, šedě chlupatý. Krovky lysé se 3-4 slabými lištami; dvě šikmé pásky a konce žluté."

O kousavci dvoupáskovaném se zmiňuje ve své knize Brouci České a Slovenské republiky profesor Karel Hůrka: "Poměrně častý kousavec, jehož larva se vyvíjí ve dřevě pařezů a ležících kmenů jehličnanů., nejčastěji smrků, méně často i listnáčů. Larva je až 38 mm dlouhá. Brouk je nezaměnitelný svou kresbou, bývá 12-22 mm velký. Stoupá i vysoko do hor."

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, metrové dříví
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • letos v květnu
  • 15 zobrazení
  • 3
  • 22
jaroslavburda
Jeden starý choroš a tolik rozmanitých druhů hmyzu a zajímavostí! Vyjma různých larev, kukly, mravenců, pavouka skálovky, hlemýžďů a bezpočtu dalších hmyzíků, jsem objevil například snůšku ploštice (neplést s brouky, ploštice je polokřídlý hmyz). Vejce jsou zvětšena čočkou Raynox a každý "soudek" na snímku je maximálně 1 mm veliký. Na jedné fotografii je vedle vajíček náhodně zachycen i (neurčený) brouk. Při představě, že vejce má pouhý 1 mm jde skutečně o trpaslíka, kterého jsem si všimnul až doma, při třídění fotografií. Kdo ho najde?

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, rumiště/vysušený mokřad, choroš
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 17.5.2019
  • 15 zobrazení
  • 3
  • 88
jaroslavburda
Letos jsem již fotil larvální stadium kovaříka (Ctenicera sp.), nyní si můžete prohlédnout další vývojový krok - kuklu. Z fotek je již nádherně patrné kousací ústrojí, krovky, i po stranách složená tykadla brouka.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, rumiště/vysušený mokřad, choroš
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 16.5.2019
  • 9 zobrazení
  • 3
  • 33
jarda194
Výběr z fotografií z dubna a května pořízených v okolí mé chalupy na Trutnovsku
více  Zavřít popis alba 
67 komentářů
jaroslavburda
Skokan hnědý (Rana temporaria) - Obalený jehličím se na lesní cestě, při květnovém dešti, procházel robustní samec skokana hnědého. Druh obojživelníka, jehož populace se v posledních letech prudce snižuje. Některé přírodovědné stránky dokonce uvádějí, že jde o jeden z nejrychleji ubývajících druhů. Skokan hnědý je v ČR rozšířen téměř celoplošně, chybí pouze v některých menších oblastech. Jde stále ještě o běžnějšího obojživelníka, kterého můžeme v krajině potkat relativně často. Oproti ropuše obecné (Bufo bufo), ale tento druh není zdaleka tak početný. V posledních cca 20 letech je zaznamenán plošný úbytek početnosti jeho populací. Skokan je tedy rozšířen pořád ve stejných oblastech, ale všude jich je podstatně méně než dříve.

Skokan hnědý je větší a robustnější druh skokana. Jeho čenich je krátký a tupý. Tento skokan může dorůst velikosti až 120 mm, většinou ale nacházíme jedince o velikosti 70-90 mm. Zornice je horizontálně eliptického tvaru a bývá barevně značně variabilní (především samci) - různé odstíny hnědé, černohnědé, šedohnědé, okrově puntíkaté aj. Samice jsou nejčastěji hnědé, červenohnědé až oranžovohnědé.

Velice pěkný článek o obojživelnících naleznete zde: http://www.obojzivelnici.wbs.cz/skokan-hnedy.html

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, les
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 15.5.2019
  • 11 zobrazení
  • 2
  • 66
jarda194
Album z fotek převážně od Jaroměřského rybníka (první polovina) a z Ptačího parku Josefovské louky (druhá polovina).
více  Zavřít popis alba 
120 komentářů
jaroslavburda
Čolek horský (Ichthyosaura alpestris) - 5 - 11 cm velký druh obojživelníka z čeledi Salamandridae - mlokovití. Typickým stanovištěm čolka horského jsou pahorkatiny a horské oblasti. Žije převážně v lesích, na vlhkých místech v blízkosti vody, často v rigolech; vyhledává vodní nádrže spíše menších rozměrů s vegetací i bez ní. Nejvíce je nacházen ve středních a vyšších polohách. Čolek horský se většinou dožívá 12 až 16 let. Druh je ohrožený jako většina ocasatých obojživelníků a to díky zániku vhodných biotopů a znečišťování vhodných lokalit pro rozmnožování. Tvorba nových tůněk může napomoci ke stabilitě populací. Důležitá je také územní ochrana současných lokalit. O to větší jsem měl radost, že v Jizerských horách v Kořenově, jsme s přítelkyní narazili hned na čtyři jedince. Zajímavost: čolek na snímcích má pouze jedno oko.

Bříško má čolek horský značně výrazné, žlutooranžové, sytě oranžové až načervenalé. Po bocích se táhne od předních končetin po zadní úzký, blankytně modrý pruh, nad kterým ještě často bývá světlý, bílý nebo žlutavý pás probíhající od zadních končetin až po čenich, na kterých jsou malé černé skvrny. Zbarvení hřbetu samečka je v době rozmnožování (zbarvení se říká svatební šat) šedé, šedomodré až světle modré, které připomíná nádhernou mramorovou kresbu.

Zajímavý je i životní cyklus čolků, který zahrnuje život ve vodě i na souši. Po zimním spánku (v České republice v březnu až dubnu) vcházejí čolci opatrně do vody, kde se samečkům začíná tvořit pestrobarevný "obleček" a v době 14 dnů se pokouší rozmnožovat svůj druh. Časně po páření se jim začínají ztrácet lemy a barvy začínají blednout. Po tomto jevu opouštějí vodu a začínají žít na souši.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, vysušený mokřad
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + dvojitý difuzér

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 14.5.2019
  • 13 zobrazení
  • 2
  • 00
jarda194
Album z únorového výjezdu na do severních Čech na jezero Milada. Hlavní motivací byla přítomnost u nás vzácného ptačího hosta - potáplice lední. Vzhledem k nepřízni počasí jsem mnoho nefotografoval, takže jen pár ukázek pro ilustraci.
více  Zavřít popis alba 
53 komentářů
proteus
první letošní výlet za poslední chybějící ladoňkou.. ve stejný den se mi podařilo zkompletovat i rod Gagea, k tomu jeden nový rozrazil a západ slunce cestou domů na Střemošicích - výlet nelze hodnotit jinak než kladně
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • 31.3.2019
  • 28 zobrazení
  • 7
  • 1414
jarda194
Omlouvám se za kvalitu většiny fotek, ty mají čistě dokumentační charakter. Fotografie byly často pořizovány za krajně nepříznivých světelných podmínek.
více  Zavřít popis alba 
146 komentářů
  • leden až březen
  • 102 zobrazení
  • 20
  • 146146
proteus
abych se mohl vrhnout na zpracovávání letošních výjezdů, musím uzavřít rok loňský.. každý rok koncem září vyrážíme s partou kamarádů na kola na jižní Moravu, většinou při této akci na kytičkování není čas, ale tentokrát jsem trasy vedl poblíž několika botanických lokalit a vyneslo mi to 5 nových druhů, ačkoliv většina z nich byly neofyty z okraje polí.. kvalita fotek je dána absencí zrcadlovky a (ne)trpělivostí zbytku výpravy :)
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • září 2018
  • 31 zobrazení
  • 5
  • 1515
jaroslavburda
Hlemýžď zahradní (Helix pomatia) - Náš největší druh plicnatého plže s ulitou. Po celém území hojný. Obývá různé stanoviště, zejména světlé listnaté lesy, louky, okolí potoků, zahrady, rumiště aj. Dává přednost stanovištím s dostatkem vápníku. Aktivní zejména za deštivého počasí, kdy hromadně vylézá ze svých úkrytů. Hlemýžď zahradní je jeden z našich nejhojnějších druhů. Za nepříznivého počasí (sucho) se hlemýžď ve své ulitě "zapouzdří", v ústí ulity si vytvoří tenkou vápenatou blanku a tím se chrání nepříznivým vlivům.

Zajímavost: V západní Evropě vyhledávaná pochoutka. Na mnohá místa zavlečen ve starověku Římany, kteří jej chovali ve speciálních nádobách (cochlelarium) a konzumovali. V současnosti mnohde ve Francii vyhuben. Uveden v Červené knize. Hlemýžď zahradní je podle Zákona 114/92 Sb. § 5 „obecně chráněným živočichem“.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, les, rumiště
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 26.4.2019
  • 9 zobrazení
  • 1
  • 00
jaroslavburda
Květopas peckový (Anthonomus rectirostris). Pouhých necelých 5 mm velký brouk z čeledi nosatcovitých (Curculionidae) mi udělal opravdu obrovskou radost. Má nejoblíbenější čeleď a ještě k tomu prvonález. S tímto vskutku miniaturním broukem s výrazným noscem se setkáváme od jara do konce léta. Zejména v době květu třešní a višní, jejichž květy (a později) listy konzumuje. Tento úživný žír je však zcela nepatrný. U nás je tento nosatec rozšířen po celém území, ale jen málo známý. Samička klade vajíčka do třešňových nebo višňových holiček (dále se brouk vyvíjí například v slivoni, hlohu či střemše). Noscem navrtává zelené holičky až k pecce a do každé naklade jen jedno protáhlé, bílé vajíčko. Otvor, kterým bylo vloženo až do pecky, je až k povrchu plodu ucpán ztuhlým sekretem, kterým brouk zaplní celý kanálek jako zátkou. Larva se vyvíjí pomalu, vyžírá jádro budoucího plodu, který se však při tom normálně vyvíjí. Dužnina plodu, vyjma místa vpichu, které zkorkovatí a zůstane až k pecce propadlé, se vyvíjí normálně, vždy však jde špatně od pecky. Pecky spadlé na zem mívají jádro z větší části již vyžráno a obsahují buď dospělou larvu, nebo kuklu. Z kukly vylíhlí brouci přezimují nejčastěji v peckách, z nichž se prokousávají ven až na jaře. Pokud se brouci líhnou na podzim, přezimují ve spadaném listí.

Krátká morfologie: Výrazný, rovný, ke konci nepatrně zahnutý nosec. Tykadlové jamky přecházejí v mělkou, podlouhlou rýhu (až k očím), podél níž je brouk schopen tykadla složit. Tykadla jsou výrazně dlouhá, vidlicového tvaru, od poloviny článkovaná, na koncích kyjovitě zesílená. Oči černé. Nosec, hlava, štít, krovky i nohy jsou jemně zrnité, velmi bohatě obrvené a hustě šupinaté. Krovky podélně rýhované, směrem k zadečku se souměrně sbíhají. Na stehnech všech šesti končetin je výrazný trn. Barva převažuje světle hnědá, až žlutá, krovkami se napříč táhnou tři nepravidelné hnědé pruhy. Štít spíše tmavší, nohy naopak světlé - žluté. Velikost 4 - 4,5 mm.

Jablonec nad Nisou, zahrada u lesa
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 25.4.2019
  • 17 zobrazení
  • 2
  • 22
jaroslavburda
7 až 10 denní larvální stádium blíže neurčeného potemníka. Potemníkovití se vyvíjejí ve čtyřech vývojových stadiích v tzv. dokonalé proměně. Na fotografii je zachyceno druhé stadium - vajíčko, larva, kukla, dospělec. Například larvám potemníka moučného (Tenebrio molitor) se říká mouční červi, kteří jsou vyhledávanou pochoutkou plazů, ptáků či hlodavců. Ano, jedná se o "červy", na kterých si po příslušné kulinářské úpravě smlsnou i lidé. Čím dál častěji vyhledávanou pochoutku lze zakoupit v pražené podobě či ve formě proteinové moučky.

Jablonec nad Nisou, les, trouch pařezu
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 24.4.2019
  • 29 zobrazení
  • 2
  • 55
jaroslavburda
Potemník houbový (Diaperis boleti) nebo také houbožil obecný, jak už jméno napovídá, je brouk z čeledi potemníkovitých (Tenebrionidae), jehož vývoj je úzce spojen se stromovými (chorošovitými) houbami listnatých stromů. Larvy se vyvíjejí především v choroši šupinatém (Polyporus squamosus), sírovci žlutooranžovém (Laetiporus sulphureus), březovníku obecném (Piptoporus betulinus), ale i jiných. Hojný po celém území ČR, 6-8,5 mm velký druh.

Krátká morfologie: Krátké, oválné tělo černé barvy se třemi neúplnými příčnými žlutooranžovými pruhy na lesklých krovkách. Tykadla, hlava, štít i nohy jsou černé. Tykadla jsou krátká, jen o málo přesahují délku hlavy, matná, ochlupená, od 4 článku silně rozšířená. Hlava menší, lesklá a lysá - oči relativně velké, zřetelně vykrojeny čelní hranou. Štít je výrazně zaoblený, lesklý, jeho boční hrany jsou pravidelně zakulacené. Plocha štítu je tečkovaná, stejně jako krovky s řadou teček v plochých rýhách (větší) a mezirýžích (menší). Potemník houbový je barevně variabilní - zadní skvrna na krovkách může chybět, pruhy skvrn mohou být přerušené, vzácně může být brouk celý černý.

Jablonec nad Nisou, les, trouch pařezu
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 23.4.2019
  • 19 zobrazení
  • 1
  • 33
jaroslavburda
Mrchožrout rudoprsý (Oiceoptoma thoracicum) - někdy také známý jako mrchožrout červenohrdlý je 11 - 16 mm velký brouk, který se vyskytuje na mršinách, výkalech a hnijících plodnicích hub, především hadovky smrduté. Hadovky smrduté profitují díky těmto broukům, jelikož rozšiřují jejich výtrusy. Morfologie: dlouhé, oválné, spíše ploché tělo. Charakteristický sytě oranžový, někdy až červený štít, na povrchu obrvený zlatavými chloupky. Při bližším ohledání je štít poloprůhledný. Krovky šedočerné, až černé, podélně vroubené s výrazným štítkem ve tvaru trojúhelníku. Hlava je černá, obrvená, schopná zatáhnout se pod štít, cítí-li se brouk ohrožen. Tykadla kratší, černá, na koncích kyjovitě zesílená.

Mrchožrouta odchytila kolegyně a samozřejmě jsem neváhal, brouka nafotil a zařadil do své databáze. Brouka prvně popsal Carl Linné v roce 1758.

Jablonec nad Nisou
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 22.4.2019
  • 18 zobrazení
  • 2
  • 55
jaroslavburda
Stonožka škvorová (Lithobius forficatus) je dravý tvor čilý v noci, z tohoto důvodu vyhledává skrýše před denním světlem pod kůrou pařezů, kameny či v hrabance a listí. Žije ve svrchních vrstvách půdy, je běžná i v zahradách a parcích - patří mezi nejhojnější stonožky ČR s výskytem od nížin do hor. Preferuje vlhčí prostředí listnatých a smíšených lesů. Přesto, že jde o kosmopolitní druh, neznamená to, že by byla o to méně zajímavá.

Svou velikostí 20 - 35 mm patří mezi naše největší stonožky. Zajímavostí například je, že larvy se rodí již s plným počtem tělních článků (16) i nohou - viz poslední snímek, na kterém je stonožka škvorová o velikosti pouhých 15 mm, přesto již zcela kompletní. Stonožky mají na posledních dvou párech nožek obranné žlázy. Jimi se brání před velkými pavouky nebo mravenci, protože na konci nožek se vylučuje lepkavý sekret, který útočníka rychle odradí nebo zneškodní. Poslední pár nohou je prodloužený - tzv. nohy vlečné a slouží jako smyslový orgán (viz detail vlečných nohou na jednom ze snímků). Oproti tomu dobře patrný hlavový článek, má na spodní straně kusadlové nožky s 5 zoubky na každé straně. Na hlavě jsou dvě článkovaná, poměrně dlouhá tykadla. Stonožka škvorová má několik drobných pigmentovaných oček (opět viz detail). Zbarvení je výrazné - hnědo rezavé. V noci se vydává na lov drobných živočichů, které ochromuje jedem, který není pro člověka nebezpečný.

Jablonec nad Nisou, les, trouch pařezu
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 21.4.2019
  • 26 zobrazení
  • 2
  • 22

Nebyla nalezena žádná alba.

reklama